Léčivá síla studánkové vody nespočívá v žádné magii, ale pouze a jen v její čistotě. Z toho důvodu tedy není každá studánka „léčivá“. Sílu nemá jen ta studánková voda, v níž jsou rozpuštěny minerály. A taková voda může naopak i škodit. Přestože je všeobecně známo, že by se voda s vysokým obsahem minerálů – minerálka neměla pít často, lidé si pozvolný negativní dopad na své zdraví při jejím nadužívání mnohdy ani neuvědomují.

Princip léčivé studánky je jednoduchý: čistá dešťová voda spadne do míst, kde je jílové či jiné nepropustné a hlavně nerozpustné podloží. Tam se voda hromadí a pak v nejslabším povrchovém místě vyvěrá jako pramen. 

Všechno živé je stvořeno na bázi čisté vody. Avšak nejsme sestaveni pro pití různých chemických směsí. To si bohužel nemyslí zákonodárci v jedné malé zemi. Většina domácností používá přístroje na výrobu absolutně čisté vody. Půlka Asie, americký kontinent, celá Afrika. Jen jedna malá země v srdci Evropy se brání. Ano, Česká republika. Zákonodárcům nestačila aféra z 80. let, kdy byl do pitné vody povinně přidáván fluor. Když se později zjistilo, že se díky tomu rodí děti s různým poškozením mozku, od fluoru se upustilo, avšak přitlačilo se na jinou chemii – anorganický vápník a hořčík. Vládní úředníci v České republice to odůvodňují tím, že bez mineralizace pitné vody by lidstvo vymřelo. Je však zajímavé, že lidé na vesnicích, kteří pijí vodu ze studny a ne z vodovodního řadu, ještě žijí, a naopak, jsou zdravější než ostatní populace, která díky chemii v potravinách drží naši zemičku na prvních místech v onkologických onemocněních. Je pravda, že čistá voda z těla minerály vyplaví. Ale jen ty špatné, anorganické. Zdravou tkáň organizmus nepustí.

Vyplavené nefunkční anorganické minerály si tělo obnoví z různých zdrojů. Buď je v ideálním případě nahradí těmi organickými – zdravými – z ovoce a zeleniny, nebo si zpět zbuduje onu málo funkční anorganiku. A to buď z vařené stravy (ano, i takový řízek či vlašský salát s rohlíkem jsou zdroje anorganického vápníku a jiných minerálů), nebo z chemie (dodané do vodovodního řadu).

Rostliny žádné nařízení vlády nezajímá a vodu si čistí důmyslným systémem fungujícím na bázi osmotických tlaků. Buněčné membrány nic nefiltrují, ale propustí jen čisté molekuly vody. Tento princip využívá i moderní technika, díky níž můžeme i z našeho kohoutku pít absolutně čistou studánkovou vodu. Babička by takovou vodu nejspíš nazvala „Studánková voda Svaté panenky Marie pod dřezem“. My ji dnes někdy říkáme zkrátka „Osmotická voda“. Bez ní by se neobešel žádný ozdravný institut ani domácnost, která žije zdravým životním stylem.

Ukázka z knihy opRAWme se